Porodnické násilí se děje. I když je neúmyslné, často naopak prováděné s dobrým úmyslem pomoci rodící ženě, tak se s ním stále v příbězích žen setkáváme. V následujícím textu přinášíme vysvětlení jednotlivých druhů porodnického násilí tak, jak je ve své práci rozlišila právnička Sandra Pašková. A také uvádíme možnosti pro porodní asistentky a další zdravotníky, jak se na způsob jimi poskytované péče podívat jiným pohledem a jak ho ve své praxi eliminovat.
Porodnické násilí nemá jen fyzické projevy
Porodnickým násilím rozumíme fyzické i psychické násilí, ke kterému dochází na ženě a dítěti v souvislosti s těhotenstvím a porodem. Jedná se o systémové institucionální násilí. Dopouští se ho lékaři, porodní asistentky a další zdravotnický personál a to často nikoliv s cílem ublížit, ale naopak nevědomě, pod vlivem systému, ve kterém je zdravotník vzdělán, a instituce, ve které pracuje. Pokud si jako zdravotníci uvědomíme, jak naše činy na ženy působí a odvážíme se připustit si, že existují způsoby jak změnit své chování, porodnické násilí se zásadně minimalizuje.
Druhy porodnického násilí:
Jedná se jak o zjevné fyzické násilí,tak i o zdravotnické zásahy a intervence, které ženu poškozují nebo jsou použity nevhodně či rutinně a je možné ho rozčlenit do tří skupin. Jedná se jak o zjevné fyzické násilí, tak i o zdravotnické zásahy a intervence, které ženu poškozují nebo jsou použity nevhodně či rutinně. Můžeme je rozdělit do tří skupin - zásahy v rozporu s nejnovějšími vědeckými poznatky, zásahy bez medicínského opodstatnění a zásahy bez souhlasu pacienta.
Příkladem může být
Důvodem pro tyto situace bývá nejčastěji obava, že pokud žena neudělá, co po ní personál chce, dojde k poškození jejího zdraví nebo zdraví dítěte. Zdravotníci tak ze strachu využívají vzorce, které mají naučené z běžného života, tedy pokud chtějí, aby je někdo poslechl a on to odmítá, je nasnadě se kvůli prosazení svého názoru uchýlit až k fyzickému násilí, které může mít výše uvedené formy.
Předcházet se dá této praxi především
Základním právem pacienta je rozhodování o svém těle a o tom, jakým vyšetřením a zdravotním zákrokům se podrobí nebo nepodrobí. To se samozřejmě vztahuje i na těhotné a rodící ženy. Péče jim nesmí být poskytována bez informovaného souhlasu. Také jim ale nesmí být poskytována proti jejich informovanému nesouhlasu či v případě, že byl souhlas získán manipulací či zastrašováním. Poučení o poskytované péči, intervencích a zákrocích má být srozumitelné, ohleduplné, bez nátlaku a pokud možno s dostatečným časovým předstihem.
Jedná se především o situace, kdy není žena dostatečně seznámena s okolnostmi péče, která jí je poskytována a nebo je jí poskytována péče proti informovanému nesouhlasu (ženě je proveden zákrok, který si výslovně nepřeje). Příkladem může být
Důvodem pro tyto situace je nejčastěji nejen předpoklad zdravotníků, že žena bude souhlasit se vším, co jí navrhnout, ale hlavně si nedokáží často ani představit situaci, že by žena péči odmítla. Zároveň mívají chybné informace o právech a povinnostech pacienta. Například si myslí, že informovaný souhlas s hospitalizací automaticky zahrnuje i souhlas se všemi intervencemi a zákroky a tedy již nemusí ženě nic dalšího vysvětlovat a poskytovat dodatečné informace.
Předcházet se dá této praxi především
Potřeba soukromí, intimity, pocitu bezpečí a klidu, to jsou základní předpoklady pro dobrý průběh porodu. Světová zdravotnická organizace doporučuje, aby personál zajistil ženě důvěrné prostředí pomocí svého chování. Ženě se má vždy představit a vysvětlit poskytovanou péči. V praxi však často dochází k situacím, kdy lékař, kterého žena nezná, přijde provést vyšetření a komunikuje pouze s porodní asistentkou a až poté se ženou.
Typickými příklady nerespektování soukromí a intimity je
Důvody pro tyto situace jsou především organizační a prostorové podmínky oddělení, které nedovolují, aby mohla být žena sama na pokoji nebo aby její pokoj byl dostatečně stavebně izolovaný. Může ale samozřejmě dojít i k osobnímu selhání zdravotníka.
Předcházet se dá tomuto druhu násilí především
Nedůstojné zacházení a emocionální násilí je méně zjevnou formu násilí a jeho komplexní popsání je stejně obtížné jako jeho prokázání bez video/audiozáznamu. V obecných obrysech tuto kategorii lze popsat jako vyvolání pocitu méněcennosti, podřízenosti a používání citlivých témat v nevhodných kontextech. Nedůstojné chování k ženě se může vztahovat i k jejím tělním procesům (například při odchodu stolice), může jít o chování, kdy k ženě zdravotníci přistupují jako ke stroji, k neživé bytosti nebo jako kdyby nebyla v místnosti. Psychické a emocionální násilí zanechává rány, které se mnohdy nikdy nezhojí, ženy si totiž toto chovánía vyřčené věty pamatují až do konce života. Nedůstojné zacházení a emocionální násilí bývá součástí ostatních druhů porodnického násilí.
Patří sem celá škála chování
Chování lékařů a porodních asistentek nemusí vycházet ze snahy dopustit se takového jednání. Příčinou jsou zpravidla přejímané vzorce chování. Opět jako u fyzického násilí platí, že v daném systému, který nepodporuje individuální přístup a často zdravotníky přetěžuje, může být obtížné v dané situaci s klientkou v klidu komunikovat, mít čas ji vše dostatečně vysvětlit a plně se jí věnovat. Snaha vyřešit danou situaci rychle, podle svého a bezkomplikací, které v očích zdravotníka způsobuje právě žena a její otázky či jiný názor, pak může jednoduše vést k podobnému typu chování.
Přecházet se dá této praxi především
Důvodem diskriminace na základě specifických atributů člověka bývá nejčastěji obava z jinakosti. Lidé v každé společnosti mají silně zakořeněnou představu o tom, co je běžné a normální a tak se už od raného dětství snaží, aby jejich děti zapadaly, nevyčnívaly. Právě ze schopnosti přijmout jinakost a netrestat ji, se dá usuzovat na to, jak je daná společnost vyspělá, jakým směrem se ubírá, zda je skutečně v pravém smyslu toho slova humanistická.
V péči při porodu se jedná předevšímo diskriminaci na základě odlišnosti
Ve zdravotnictví by mělo být samozřejmé, že jsou všichni lidé léčeni stejně. Přesto se to neděje. Naše osobní představy o lidech, o které pečujeme, se do způsobu péče propisují. Neznamená to vždy, že by se zdravotníci chovali k pacientům záměrně diskriminačně, i když takové příklady také jsou (například nucené sterilizace romských žen), ale často jejich chování plyne z obav a z neznalosti nebo z nevědomosti jak se zachovat. Jak mluvit či jednat s lidmi, kteří jsou například z jiného kulturního prostředí, mají odlišnou barvu kůže nebo závažné postižení či onemocnění?
Předcházet tomuto chování lze například
Péče o rodící ženu spadá do neodkladné zdravotní péče a proto není možné odmítnou ženu ošetřit jen proto, že její chování či rozhodování nějakým způsobem koliduje s představami zdravotníků.
Nejčastěji do tohoto typu porodnického násilí spadá například odmítnutí poskytnutí péče
Je zcela přirozené, že máme každý jiné priority a představy o našem životě a péči, kterou si pr osebe a naši rodinu přejeme. Hodnotový střet mezi klientkami a porodními asistentkami nebo lékaři/lékařkami by nikdy neměl vyústit v situaci, kdy zdravotníci odmítnou poskytnout ženě péči.
Předcházení této situaci může pomoci
Zdravotnické zařízení není vězení, a proto nemá žena žádnou povinnost v nemocnici zůstávat, pokud si to nepřeje. Překážky ze strany personálu, nebo pokusy o zabránění v odchodu, kladení podmínek, které musí žena či dítě splnit (například “Dítě musí přibírat Xg, abychom vás pustili.”) jinak je jim znemožněn odchod ze zdravotnického zařízení spadají do této kategorie porodnického násilí. Stejně tak vyhrožování policií, ospodem či dokonce jejich zavolání do porodnice.
Stejně jako v jiných typech porodnického násilí i u tohoto platí, že představy zdravotníků o péči, která má být ženě a dítěti poskytnuta, nemůže nikdy převážit nad přáním ženy. Jen ony si mohou rozhodovat o péči o sebe a po narození i o své dítě, o kterém případně rozhoduje i jeho otec, až na výjimečné situace stanovené zákonem. Zdravotníci mají povinnost informovat ženu o jejím zdravotním stavu a o navržených možnostech léčby, za konečné rozhodnutí ženy ale nenesou odpovědnost. Její nesouhlas s navrhovanou péčí lze řešit negativním reversem.
Předcházení tomuto typu násilí pomáhá především
Matka a dítě tvoří neoddělitelnou jednotku a mělo by tak k nim být přistupováno. Zdravotní systém by měl podporovat zdraví matky i dítěte ve všech jeho aspektech,tedy nejen zdraví fyzické, ale i psychické, sociální a spirituální. Oddělování matky od dítěte komplikuje nejen začátek jejich vztahu, ale také se promítá do kojení a narušuje mateřské kompetence. Matka i dítě zažívají při separaci stres, strach, obavy. Dítěti se tím komplikuje poporodní adaptace.
Do tohoto druhu násilí patří
Primární péče porodních asistentek by měla vést k zachování a prohlubování vztahu matka-dítě, k podpoře ženy v jejích mateřských kompetencích a v maximální podpoře rodiny. To platí i pro případy, kdy je zdravotní stav ženy či dítěte nestabilní či v ohrožení, i v těchto případech nebo právě v nich, by měli mít zdravotníci kromě fyzického zdraví ženy a dítěte na paměti i další aspekty jejich vztahu.
Tomuto typu násilí je možné předcházet především
Financováno z projektu Rodím v klidu bez násilí, podpořeného ÚV ČR 2022, i.č. GE220027.
